Obezita je obecně v prosperujících zemích velmi rozšířeným onemocněním lidí i jejich psích miláčků (24 – 44 % populace). Pes je dokonce považován za modelové zvíře ke studiu problémů obezity lidí. Máme zde totiž mnoho společného. Obezita je častější s přibývajícím věkem, náchylnost je větší u ženského pohlaví. Přibývání tělesného tuku – u mužů ke 30 %, u žen ke 40 % tělesné hmotnosti na úkor hmoty svalové odpovídá i situaci u psů. Podobnost je i v možné genetické a rodinné dispozici u lidí a v plemenné dispozici u psů. Známá je náchylnost k obezitě například u labradorů, kokršpanělů, jezevčíků, basetů či bíglů. I případné hormonální poruchy vedoucí k obezitě jsou u psa i u člověka poměrně vzácné. Ovšem zcela jasná je i společná příčina nadváhy – nadbytečný příjem energeticky bohaté potravy spojený s nedostatečnou aktivitou, čili s malým výdejem energie. V důsledku jsou společné i zdravotní problémy, které nadváha přináší. Předpokladem je už překročení ideální váhy o 20 – 30 %. Překročení o 40 – 50 % znamená bezprostřední ohrožení nebo už nástup problémů. Při nadváze o 60 – 70 % bývají už vážné zdravotní potíže a 80 – 100% nadváha znamená, že smrt není daleko, pokud nedojde k poklesu hmotnosti.

Nemoci z nadváhy
Škála onemocnění způsobených nebo zhoršených obezitou je také velmi podobná u psů jako u lidí. Výjimkou je snad jen ateroskleróza, která je specialitou člověka. Více než dvakrát častější jsou potíže oběhové a dýchací s hypertenzí a městnavou srdeční chorobou. Více než čtvrtina obézních psů mívá také vážné pohybové potíže v důsledku zánětů kloubů, poškození vazů či plotýnek v páteři. O 50 % jsou častější nádorová onemocnění a o 40 % onemocnění kůže. Obezita přináší poškození jater ztučněním, záněty slinivky břišní, plynatost a zácpy. Zejména u starších obézních fen malých plemen není vzácná ani cukrovka. Pro veterináře je také obtížné, někdy až nemožné, řádné základní vyšetření obézního psa.
Při operacích je zvýšené riziko selhání životních funkcí a často i nutnost vyššího dávkování anestetik, která se vážou na tukovou tkáň. Obezitou je nakonec narušena i reprodukční schopnost jak u psů – snížená hladina sexuálního hormonu a životnost spermií, tak i u fen – ochablejší funkce svaloviny dělohy. Zvíře s nadváhou trpí mnoha fyzickými obtížemi a má většinou o několik let zkrácený život oproti zvířeti s ideální hmotností. Obezita snižuje jeho radost ze života, případně jeho výkonnost a tím i majitelovo potěšení. Nadváha ohrožuje především starší psy v poslední třetině života. Avšak náchylnost k obezitě v dospělosti mívají i překrmovaná štěňata v důsledku zvýšeného množství tukových buněk. Obezita je asi dvojnásobně častější u kastrovaných fen i psů.

Jak poznáme nadváhu?
Jak vlastně poznáme, že náš miláček je už otylý? Vlastníme–li čistokrevné plemeno nebo typově blízkého křížence, vycházíme z oficiálně uváděné ideální hmotnosti plemene. Bývá uváděno hmotnostní rozpětí, přičemž nižší hodnota platí obvykle pro feny nebo lehčí typy, vyšší hodnota pro psy nebo robustnější typy. Překročení ideální hmotnosti o více než 15 – 20 % znamená už nadváhu. V ostatních případech se řídíme podle množství tukové tkáně na žebrech a spodině břicha. Jestliže tukové polštáře na žebrech tvoří jen nepatrné hladké vlny, resp. nelze–li žebra snadno nahmatat, je už pes obézní. Stav potvrzují i zřetelné tukové polštáře u kořene ocasu a nad kyčlemi, případně prověšené houpavé břicho. Chůze je kolébavá a loudavá. U psa nemůžeme posuzovat stupeň obezity podle tloušťky kožních řas jako u člověka. Pes má díky množství podkožní tkáně volnější kůži. Konečně jsou-li v rodině majitele rozpory o posouzení kondice psa, pomůže je rozsoudit veterinář.

Věk nahrává obezitě
Zmíněný zhruba třicetiprocentní výskyt obezity v populaci psů odpovídá i zastoupení generace psích seniorů. Jak u starších psů, tak u starších lidí byla shodně prokázána potřeba sníženého příjmu energeticky vydatné potravy asi o 20 % proti mladším kategoriím. Asi na stejné úrovni si zachovají kalorickou potřebu jen pracovně aktivní psi a fyzicky či duševně intenzivně pracující lidé. Člověk má jistou výhodu v tom, že jak známo, intenzivní duševní práce se ve spotřebě energie vyrovná náročné práci fyzické. Mozek v takové situaci spotřebuje poměrně značná množství cukru – glukózy. Při fyzické práci zase nejvíce energie spotřebuje aktivní svalová tkáň. Té právě u bytového psa, stejně jako u člověka ve stáří ubývá, až k 60 – 70 % tělesné hmoty oproti původním 80 – 90 % u psa mladého. Přitom výkonnost trávicího ústrojí, zejména schopnost využití tuků u starého psa (na rozdíl od kočky) neklesá, pokud není výraznější než dříve. Takže docházíme logicky k závěru, že především množství a složení potravy hraje zásadní roli v prevenci i léčení obezity.

Hubnout s odborníkem
Když v sobě najdeme odvahu ke změně stravovacího režimu našeho miláčka, měli bychom na to jít poctivě s pomocí veterináře zabývajícího se dietetikou psů. Problémy jsou stejné jako u lidí, kde amatérské pokusy o zhubnutí vesměs selhávají, případně mohou přinést i poškození zdraví. Před započetím snižování nadváhy by proto nemělo být opomenuto důkladné interní vyšetření včetně laboratorní kontroly stavu důležitých vnitřních orgánů, které vyloučí onemocnění vyžadující předchozí léčení. Obezitu totiž může imitovat i zadržování tekutin v tkáních například při onemocnění ledvin, srdce nebo poruch hormonální rovnováhy. S veterinářem dohodneme také redukční program tak, aby byla šance na úspěch a bylo vyhověno možnostem majitele stejně jako individualitě psa. Konečně neméně důležitá je pro úspěch každého programu i nezávislá kontrola u vašeho veterináře.
Dietní zásady při hubnutí jsou notoricky známé a platí stejně jako u psů i u lidí: snížení spotřeby potravin s množstvím tuků a uhlovodanů (cukrů a škrobů) a zvýšení příjmu nestravitelné vlákniny a kvalitních bílkovin. Vláknina hlavně zrychlí pohyb obsahu trávicího ústrojí a tím sníží vstřebávání cukrů, dostatek bílkovin v těle zase podporuje spalování tuků. Odpovídající „domácí“ dietu nemůžeme sestavit „od oka“. Musí být spočítána veterinářem podle tabulek výživné hodnoty jednotlivých potravin, aby obsahovala vyvážené množství živin. Výhodou jsou dnes už běžně dostupné průmyslově vyráběné kompletní diety určené pro psy s nadváhou. Bývají označené anglickým „light“ nebo „low calorie“. U renomovaných firem existují i diety pro starší psy značené „senior“. Ty mohou sloužit již k prevenci obezity. Diety lze s jistotou získat u veterinárních lékařů. Je třeba si uvědomit, že tyto kompletní diety jsou vyvážené v obsahu živin, minerálií i vitaminů na základě výzkumů renomovaných firem. Proto nepotřebují žádnou doplňující potravu! Jakékoliv přípravky tuto vyváženost poruší a likvidují žádaný účinek diety. Potíž může spočívat v tom, že přechod na obchodní dietu z tradiční domácí potravy může být zvláště u staršího psa obtížný, někdy i nemožný přesto, že se diety vyrábějí jak ve vlhké, tak v suché formě. Pak opravdu nezbývá než vypočítat „domácí“ dietu z potravin, na které je pes celý život zvyklý. I takto upravená „domácí“ dieta vyžaduje pozvolný přechod během 1 – 2 týdnů, kdy postupně zvyšujeme její podíl oproti dosavadnímu krmení. Protože konkrétní dietní program má sestavit odborník, zmíním zde jen obecné zásady, kterými se máme řídit při snižování nadváhy psa.

Vaříme dietně
„Domácí“ dieta by se měla skládat asi z 50 % z potravin obsahujících kvalitní živočišnou bílkovinu (libové maso, vejce, mléčné výrobky) a z 50 % z potravin původu rostlinného (rýže, brambory, těstoviny, zelenina). Přitom bílkoviny jsou zdrojem energie asi z 50 %, tuky ze 30 – 40 % a cukry z 10 – 20 %. Celková energetická hodnota denní dávky má být snížena až na 60 % hodnoty dávky potřebné pro ideální hmotnost příslušného plemene. Dieta má být doplněna zdroji minerálií a vitaminů. K předcházení pocitu hladu je třeba celodenní dávku krmit po částech 3 – 4x denně, nejlépe ohřátou na 37 °C, což ji zatraktivňuje. Ovšem první výpočty diety jsou obvykle kalkulovány na „průměrného“ psa. Ale jednotlivci mohou mít rozdílnou intenzitu látkové výměny a využití potravy. Již proto, nejen ke kontrole postupu hubnutí, je nezbytné vážit psa pravidelně jednou týdně. Dávka, byť správně spočítaná, může u jednoho podporovat pokles nadváhy, ale jiný při téže dávce třeba ještě přibere. Sledování hmotnosti umožní úpravu dávky podle individuální potřeby psa.

Kázeň je nezbytná
Stejně důležitý jako kalorická úroveň diety je program hubnutí a jeho dodržování. Základem úspěchu je opravdový zájem majitele psa, resp. celé jeho rodiny mít zase psíka v pěkné kondici a dobrá spolupráce s veterinářem. Společně je třeba stanovit cíl, tj. získání ideální hmotnosti a dobu potřebnou k jeho dosažení. Obvykle se počítá s 2 – 4% poklesem hmotnosti týdně. Pro většinu případů by mělo stačit 8 – 12 týdnů k dosažení cílové hmotnosti. Z toho vyplývá, že pro úspěšné zhubnutí vašeho miláčka bude třeba i jisté osobní statečnosti. Předně nesmíte podlehnout „psím očím“ a nekrmit více než doporučí veterinář. Případné „odměny“ musejí být zakalkulovány do celkové denní dávky. Máme–li doma více zvířat, nekrmíme je společně s naším hubnoucím pacientem. Ten také nesmí být přítomen ani vašemu stolování! Dále musíte tvrdě potlačit i snahy ostatních členů rodiny tajně přilepšovat hubnoucímu chudáčkovi. A konečně velmi užitečnou pomůckou při kontrole úspěšnosti tohoto snažení je pravidelné zaznamenávání klesající hmotnosti psa. Pečlivci si mohou vypracovat i graf.
Snad není ani třeba zdůrazňovat, že důležitým doplňkem nízkokalorické diety je také trocha pohybu. Postupně prodlužujeme procházky doplněné různými hrami. Zdatnější psi mohou časem i s páníčkem zaběhat.
Věřím, že při představě těchto ukrutností jste neřekli: „Tak to ať raději zůstane tlustý!“ Máte-li svého pejska opravdu rádi, zbavíte ho jistě obtíží tlouštíka. Odměnou pak bude oboustranné potěšení ze života.